Tak nám zas odešel kousek naší historie. Od třetího března 2013 zanikne poslední tramvajová linka, která začala jezdit před 60 lety a z toho celých 55 let v neměnné trase, DEVÍTKA.
Její historie je pevně svázána jak se zánikem místní dráhy Ostrava – Karviná (MDOK), tak s budováním socialismu. Její historie se začala psát počátkem 50. let, kdy se v Kunčicích začal stavět mohutný hutní kombinát, Nová Huť, později to jména Klementa Gottwalda. V té době linka č.11 prohánějící se po kolejích úzkého rozchodu 760mm si to drandila od divadla na na Smetanově náměstí přes Hranečník, Radvanice, Petřvald a Orlovou až do Karviné. A protože se za socialismu muselo vše naplánovat, tak plánovači sice vymysleli huť, ale nějak pozapoměli na to, že tam musí dostat lidi. Někdo z nich dostal geniální nápad postavit tramvaj. Pochvala. Z Nové Huti od Hlavní brány (tehdá západní) na Hranečník, a tam to napojit na stávající tramvajový systém. A protože to byl odborník, velkoryse přehlídl, že vyprojektoval dvoukolejnou trať normálního rozchodu a na Hranečník z Ostravy vede jednokolejná, a navíc polovičního rozchodu. A tak jsme měli úžasnou raritu. Tři kilometry trati, která byla totálně oddělena od ostatního systému. O necelý rok byla trať prodloužena až na dnešní jižní bránu. Ale už v roce 1955 jsme o tuto raritu přišli, devítka si to protáhla až na Hulvácký k0pec na tamní smyčku. V té době byla trať na Hranečník dvousystémová, v dojemné shodě spolu po jednom náspu vedly koleje úzkého i normálního rozchodu. Ale nad úzkou kolejí se v té době začala stahovat mračna. Osvícení soudruzi rozhodli, že úzkokolejky jsou nehodny socialistického člověka a bylo rozhodnuto o jejich likvidaci. A tak trať od divadla na Hranečník přišla o svou systémouvou dvoujedinečnost, úzké koleje byly nahrazeny všedním normálním rozchodem a pracující lid mohl radostněji a moderněji cestovat na šichtu. A abych nekřivdil našim soudruhům, 50. a 60. léta byla soumrakem tramvají nejenom na evropském ale i severoamerickém kontinentu.
V roce padesát sedm se devítka podívala na svinovské nádraží. V té době to byl nejenom významný železniční, ale i tramvajový uzel. V té době tam projížděla pětka z Hlavního nádraží až do Kyjovic, šestka si to mašírovala po staré železniční trati přes Polanku do Klimkovic a do toho se ještě přidala devítka. O necelý rok si to protáhla na provizorní smyčku u dnešní střední integrované školy (bývále učiliště OKD) na nově budované sídliště Poruba. O další rok si to natáhla na smyčku v Porubě. Ta byla umístěna v prostoru dnešní výpadovky na Klimkovice a s tratí do Kyjovic se jen křižovala. Od 9. května 1958 jezdí devítka po své trase. Tu linku jsem miloval, za pouhý padoš jsem se mohl hodinu vozit tramvajkou. Ta trať měla v sobě vše. Začínala v polích za Porubou, projížděla obrovský sídlištěm, pak starým, dnes již neexistujícím Svinovem, po přeplavání Odry vjela do malého městysu Nová Ves nad Odrou aby se pak po hulváckém kopci vyšplhala do klasicistní zástavby, která ji provázela až na Náměstí Republiky. Od slavné jámy Šalamouna se prosmýkla kolem Koksovny a dolu Karolina, aby při tom zamávala Žofínské huti. Po průjezdu kolem hald Černé loky se ponořila do lesů a říční nivy řeky Lučiny aby se pak vynořila u vozovny úzkorochodných tratí na Hranečníku. Zde přijala s otevřenou náručí cestující úzkokolejky a po ostré zatáčce doprave se vrhla přes louky a pole do Kunčiček, kde pozdravila po levici majestátní stavby Nové Huti.
V roce 1997 se po necelých 40 letech začaly stahovat mračna na devítkou. Počet cestujících dramaticky poklesl a tak byla devítka zkrácena na zastávku Poruba vozovna. Pár spojů ještě stále vytrvale projíždí celou trasu, ale jejich počet rok od roku klesá. A nakonec přichází nevyhnutelné. Hospodaření našich konšelů je všechno jen ne ekonomické. Konečným důsledkem je „optimalizace“ za účelem snížení nákladů na dopravu. Je to stejně pitomé, jak to zní. Prvním informacím odmítájí lidi věřit, o to větší šok je, když se ukazuje, že šeptanda měla pravdu. Desetiletí budovaný systém páteřních tramvajových linek linek je totálně rozvrácen a kromě 7 a 17 nezůstává z tramvajové dopravu kámen na kameni. Devítka je degradována na vsuvku osmičky, pendlující pouze ve špičce mezi porubskou vozovnou a Plynární, když jako smyčka ji slouží vozovna Křivá. Nedůstojný konec svého času nejdelší tramvajové linky. Její pochodeň nejstaší linky hrdě přebírá linka 11, jezdící ve své trase od roku 1965 následovaná naší poslední zachovalou lokálkou pětkou, jezdící po své nádherné trati od roku 1969, kdy byla zkrácena o svinovskou a porubskou část.
Sbohem devítko, bimbajdo kterou jsem se vozil, místo abych seděl ve školním škamnách. Zamáčněmež slzu, už mě nevrátíš do školních let, kdy z nosem přitisknutým na zadní sklo jsem se zatajeným dechem sledoval ubíhající krajinu, a nechal se unášet dunivým zvukem železničních dvojkolí. Život jde dál a nikdo nám ho nezastaví.