Nostalgia

Někdy mám pocit, že jsem starší jak ostravské uhlí.
Docela mi chybí to panoráma dolů, hutí a lanovek. Chybí mi bezstarostnost přelomu 70. a 80. let. Chybí mi to nadšení, kterým jsme překypovali, ta touha každý den objevovat něco nového. Nežilo se tu ani tenkrát lehce, Ostrava byla vždycky drsná.
Jenže všechno už je nenávratně pryč, Ostrava, lásky, touhy i ta nejtajnější přání. Už jen přežíváme. Zapoměli jsme snít, zastavit se, rozhlédnout.
Nezbylo nic, jen ty nostalgické vzpomínky a černobílé fotky.
Opravdu to muselo takhle skončit? To už nemáme žádnou naději?